Praktická teorie Portrét nezabije...

"Já tě vyfotim... Udělej mi fotku! Vypadáš jako blbec... Hihihi..." Takové a ještě hustější hlášky lze slyšet od mobilgrafů denně. Větu "Pokusím se o tvůj portrét" nikdy neuslyšíte. Snad časem, po mém kurzu... Slovo portrét je pro mobilgrafy příliš vznešené. Oni to cítí. Proto jej ani nepoužívají. Je dokonce možné, že slovo portrét ani neznají. Ono se taky dneska slovo portrét už moc nepoužívá. Když se jde k fotografovi, nejde se pro portrét, ale pro fotku na průkazku, občanku nebo do pasu. Dokonce se tam nechceme nechat portrétovat, ale "deme si pro fotky".

Odkud pramení ta vulgarizace aktu, který byl ještě před 100 lety téměř svatý? Jen se podívejte na staré portréty a zjistíte, že stejně kvalitní portrét měl pán i kmán. Ještě před 50 lety "jít k fotografovi" znamenalo předem se oholit, načesat, vzít si na sebe to nejlepší a jít na předem domluvenou schůzku. Kdeže loňské sněhy jsou... Mám dlouhé roky silné podezření, že nechuť k portrétování u fotografa je způsobena všemožnými úřady, které po nás pořád chtějí "přiložit fotografii velikosti XY k žádosti Z". Tato nekonečná úřednická mašinerie dokáže otrávit každého včetně úředníků samotných. Nelze se proto divit, že máme dokonale implantovanou nechuť k portrétování.

Trochu lépe než mobilgrafové jsou na tom se znalostmi portrétu majitelé digitálních kompaktů, nejlépe pak majitelé zrcadlovek. Vědí, že existuje slovo portrét a že udělat dobrý portrét je kumšt. Dokonce už poznají, co je a není dobrý portrét. V mém blogu "Trocha teorie Portrét nezabije" z roku 2008 se dozvíte, že portrétů jsou desítky druhů. Nyní se dozvíte, jak dva z nich udělat. Tradičně se jim říká: a)podobenka, b)reportážní portrét. U prvního budete potřebovat 2 světla, u druhého jen váš foťák, třeba i v mobilu. Neděste se, připravte se, kurs právě začíná, usmějte se, vyletí ptáček.

A. PODOBENKA

Aneb zvládnutí nejrozšířenějšího typu portrétu
Scéna 1

Neutrální pozadí (bílé, šedé), 2 rozptýlená světla-blesky (softboxy)
Optimální nastavení fotoaparátu: citlivost ISO 200, čas 1/125 s, clona 8, ohnisková vzdálenost min. 70 mm, formát RAW, barva světla 5200 K (blesk)
Pozice portrétované osoby: 1-2 m od pozadí, aby osoba nevrhala stín na pozadí, pozice zády k pozadí, čelem k fotografovi; fotograf je od osoby vzdálen asi 3 m
Pozice světel: první hlavní dopadá na osobu z její pravé strany v úhlu asi 45 °, druhé vedlejší dopadá zleva na osobu rovněž v úhlu asi 45 °; pozice světel se trochu mění u osob s brýlemi (kvůli odleskům); střed obou světel je ve výšce asi 1/2 m nad hlavou osoby; výkon vedlejšího světla je asi poloviční; světelný poměr hlavního a vedlejšího světla tedy je 2:1

Fotografie č. 1: stojící osoba se dívá zpříma do objektivu, ramena jsou rovná a kolmá k ose objektivu, hlava je mírně vzhůru, aby vynikl krk a narovnala se kůže, fotografujeme na výšku, aparát je v úrovni hlavy.

 

 

Fotografie č. 2: osoba se natočí o 45 ° vpravo celou postavou, hlavu natočí mírně vlevo a sleduje objektiv; poloprofil nesmí rušit pravé ucho osoby (nesmí vyrůstat z linie tváře).

Fotografie č. 3: osoba se otočí o 90 ° vlevo celou postavou z předcházející pozice; vše platí stejně jako v minulém případě.

 

Vysvětlení:

Lidská tvář není zcela symetrická, proto se dělají varianty podobenek. Fotografie č. 1 je dnes nazývána biometrickým portrétem. Fotografie č. 2 a 3 jsou vhodné k publikování v časopisech a na webu. Z variant lze vybrat takovou, která nejlépe vystihuje podobu člověka a která rovněž odpovídá libým pocitům z vlastní prezentace. Fotograf se učí komunikaci s fotografovanou osobou. Osoba musí vypadat na podobence neutrálně, přesto příjemně. Podobenka musí vykazovat co největší míru shody s fotografovahou osobou. Podobenka je odvozena od slov podoba a podobný. Podobenka poskytuje maximální možné množství informací o osobě. Většina lidí nemá ráda své podobenky. Jedním z možných vysvětlení je to, že na fotografiích sami sebe vidíme jinak (stranově obráceně), než jak sami sebe známe ze zrcadla.

B. REPORTÁŽNÍ PORTRÉT

Pokus o zvládnutí oblíbeného typu portrétu.
Scéna 2

Pozor na roli pozadí za osobou, mělo by být v souladu s osobou

Nápověda k fotografii č. 4: vyberte si v publikaci či na webu 1 portrét, který se vám líbí, pokuste se ho napodobit; tvořte varianty; nespěchejte

Nastavení fotoaparátu: doporučuji vysoké ISO; bude odpovídat aktuální situaci

Vysvětlení

Reportážní portrét má tu výhodu, že nepotřebuje prostředí ateliéru. Pozadí za osobou má být charakteristické prostředí, ve kterém se osoba obvykle vyskytuje. Často se užívá v médiích. Někdy se mu také říká pracovní portrét. Spisovatel bývá fotografován s knihou, vědec v prostředí laboratoře, sportovec na sportovišti se svým sportovním nářadím atd.

Vyplatí se dodržovat naučené zásady z prvních tří portrétů. Reportážní portrét je náročný vzhledem k častému nedostatku světla, pohybu osoby, nedostatku času fotografované osoby apod. Fotograf by měl o portrétované osobě něco vědět, aby s ní dokázal navázat kontakt. Nenechte se odradit, pokud vás osoba, kterou byste rádi portrétovali, odmítne. Najděte si někoho, kdo bude vašim zájmem poctěn.