Skladba fotografického obrazu

Skladby jsme se samozřejmě „dotkli" už v předchozí kapitole o důležitosti „umění vidět fotograficky". Logicky. Kompozice, skladba a fotografické vidění spolu velmi úzce souvisí. Řekli jsme si, že vidět fotograficky, je důležitý základ. A ten nás přibližuje k samotné realizaci našeho záměru v praxi, pomocí skladby a stavby fotografického obrazu a vhodné snímkové techniky.

Plošně versus prostorově. Pouhou volbou svého stanoviště pořídíme buďto plošně, anebo prostorově pojatý záběr. Ukázka z mého studentského souboru, tedy samozřejmě klasická černobílá fotografie s následnou digitalizací.

Skladba fotografického obrazu, to je vlastně realizace naší myšlenky. Uskutečnění našeho fotografického záměru, a to tím, jak naložíme s obsahovými prvky ve výrazu fotografického díla. Jak je „zakomponujeme do obrazového rámce". A kompozice, to je rozvržení díla a jeho „skládání" - sestavování celku z jednotlivých prvků. Samotná realizace, zhotovení snímku, to už je věc stavby a snímkové techniky, které jsou skladbě, tedy našemu záměru, podřízené.

Hlavní motiv a jeho okolí

Svoji pozornost bychom při komponování fotografického záběru měli soustředit především na zvolený motiv. Hlavní prvek našeho obrazu. Měli bychom zvážit, často bleskurychle, jak jej jasně oddělit od vedlejších, někdy až rušivých prvků. Mělo by nám jít o to, aby hlavní motiv byl na pořízeném snímku zřetelný, snadno poznatelný, aby náš obraz „hovořil jasnou řečí".

Musíme se vyvarovat zmatku v obrazu. Byť třeba jen volbou delšího ohniska objektivu tak, aby byl ostrý jen hlavní motiv a vše ostatní rozostřeno. Nicméně lze říci, že hlavním výrazovým prostředkem je vhodná volba stanoviště pro daný záběr. A máme i další možnosti: dobrý výřez, osvětlení (je-li to možné), ale i použití dalšího příslušenství, třeba různých snímacích filtrů - ale to se už dostáváme k otázce stavby, kdy za pomoci určitých technických prostředků realizujeme svůj fotografický záměr.

Čtyři základní skladebné principy

1. Princip role - hlavní motiv (prvek) musí opravdu „hrát hlavní roli", kupříkladu tím, že je ostrý a vše ostatní rozostřené, anebo že je výrazný, třeba světlejší na tmavším pozadí, nebo naopak. Ostatní prvky jsou „podpůrné", mají ten hlavní umocňovat.
2. Princip kontrastu - kontrastu velikostního, významového, tonálního, ... - například rozdíly mezi tóny, které jsou působivé (v barevné fotografii např. doplňkové barvy vedle sebe - trávní zeleň a purpurový květ a podobně).
3. Princip rytmu - pravidelnými změnami tonálními, lineárními, ale také, což je ještě působivější, porušením rytmu, například zástup lidí otočených zády, ale jeden člověk se dívá do objektivu, dřevěný plot s jednou ulomenou plaňkou a tak dále a podobně.
4. Princip symetrie - používá se třeba při fotografování architektury nebo městské veduty, typickým příkladem je průhled na historickou část města (nebo hradní nádvoří) rámovaný gotickým obloukem a tak podobně, ale samozřejmě může být ještě působivější, pokud symetrii porušíme (mírně, specificky, ...).
Přirozeně téměř vždy základní skladebné principy kombinujeme.

Čtyři zásady kompozice

1. Hlavní motiv má být nejvýraznější. Má být zobrazen světelně nejvýrazněji.
2. Vedlejší motivy do obrazu řadíme podle principu role (mají podporovat hlavní motiv).
3. Celý obraz má být ucelený, po všech stránkách vyvážený (plošně, tonálně, ...).
4. Je třeba se vyvarovat základní kompoziční chyby: splývání figur nebo hlavního motivu s pozadím.