Fotografování je tvůrčí způsob vyjadřování. I když použijeme jednoduchý automatický přístroj, rozhodujeme o obsahu a kompozici snímku. Plně automatické režimy fotografování včetně těch nejmodernějších, řízených umělou inteligencí, stejně jako specializované scénické neboli motivové programy Základní funkce fotoaparátuale neumožní optimální výsledky ve všech případech použití přístroje, pro všechny žánry a témata, pro všechny druhy světelných a jiných podmínek a hlavně pro určité druhy následného využití nebo uplatnění pořízených fotografií.

Více možností, ať už z hlediska samotné „expozice", ale také pro individuální tvůrčí řešení a pro zvládnutí náročných fotografických situací a úkolů, nám poskytují programy s „kombinovanou automatikou", ještě více poloautomatické programy a nejvíc pak režim expozice s plně ručním nastavením všech parametrů expozice.

Co je „expozice" ve fotografii?

S termíny „expozice" nebo „exponovat" je to v oblasti fotografie podobné, jako s označením ISO. Jejich použití je součástí „fotografického slangu" a neznalý začátečník může mít v hlavě zmatek. Samotná slova exponovat a expozice mají několik významů, například „výstavní expozice" ve smyslu souboru vystavovaných předmětů nebo veletržního stánku,"exponovat někoho" zase znamená vyslat ho na určité místo, v literatuře to je uvedení zápletky či děje atp. atd.

Vychází z latinského expônere (exposui, expositum) - vystavit, vyložit, vysadit. Ve fotografii výstižně označuje moment, kdy je při pořizování snímku film vystaven světlu, procházejícímu skrze objektiv (osvětlení filmu aktinickým světlem). V digitální fotografii analogicky moment osvitu snímacího čipu. Ve fotografii můžeme místo „expozice" používat slovo „osvit". Vyhneme-li se vzorečkům, definici jednotek a exaktnímu popisu, zůstane nám to, co v praxi běžně používáme: osvit (expozice) je dán clonou a časem (a ovlivněn nastavenou hodnotou obecné citlivosti). Určuje ho nastavení kombinace clonového čísla a doby osvitu, tedy doby, po kterou je film (čip) vystaven světlu - exponován. Opět dlužno dodat v souvislosti s citlivostí, jak popisují další části pojednání. Jde o to, že pouhá kombinace clona × čas představuje účelové zjednodušení, což ale platí i pro "záklaní expoziční trojúhelník" clona - čas - citlivost, i když zde už je zjednodušení menší. Ve skutečnosti správnou expozici ovlivňuje ještě objektiv jako takový, nejen clonový otvor, snímač (a procesor)/citlivý materiál a jeho zpracování, stanoviště fotografa, osvětlení, scéna, vlastnosti hlavního objektu a případně i další faktory. Ale pro výklad základního principu je takovéto zjednodušení zcela na místě.

Základní fuknce fotoaparátuClona reguluje množství světla, které dopadá na citlivou vrstvu filmu/světlocitlivé snímací diody. Dobu expozice reguluje nastavená rychlost závěrky. Clonu tvoří několik vzájemně spojených lamel uvnitř objektivu (irisová clona). Změnou jejich polohy se zvětšuje, nebo zmenšuje otvor, kterým mohou pronikat světelné paprsky. A velmi zjednodušeně řečeno - velikost clony vztažená k ohniskové vzdálenosti objektivu definuje clonové číslo, přičemž velké rozevření clony odpovídá malým clonovým číslům (jako f1.4, f2.0 nebo f2.8) a malé rozevření velkým číslům (jako f11, f16 nebo f22).

Závěrka fotoaparátu se otevírá a zavírá tak, aby došlo k expozici filmu nebo snímače světlem, které prochází přes clonu. Doba otevření závěrky, její „rychlost", neboť často je otevřena jen malý zlomek sekundy, záleží na velikosti otvoru clony, nastaveném clonovém čísle, ale také na citlivosti filmu, anebo hodnotě citlivosti nastavené digitálním přístrojem. A vhodné nastavení kombinace clony a času expozice samozřejmě záleží na tom, jaké je osvětlení fotografované scény.

 

U objektivu je k dispozici celá stupnice clonových čísel, přičemž při odclonění o jedno clonové číslo (tedy zvětšení otvoru clony o jedno číslo, například z f5.6 na f4) se průchod světla zvětší na dvojnásobek (a naopak). A obdobné to je také u „rychlosti závěrky". Je-li nastaven čas 1/125 s, propustí závěrka při jedné expozici dvakrát více světla než při rychlosti 1/250 s (ale 2× méně než při nastaveném čase 1/60 s). Díky tomu můžeme měnit nastavení času expozice a clonového čísla tak, aby se nastavení expozice jako takové vůbec nezměnilo. Fotografie pořízená při nastavené kombinaci rychlosti závěrky 1/250 s a clony f/5.6 bude stejně exponovaná jako při kombinaci 1/125 s + f/8. Čas expozice je dvojnásobný, ale zvolený clonový otvor umožní proniknout jen polovičnímu množství světla.

 Základní fukce fotoaparátu  
Jednoduché principy a složité, precizně fungující technologie a systémy nám dávají do rukou snadno použitelné a kvalitní fotografické přístroje. Funkční schéma z knihy EF Lens Work III vydané společností Canon na několika typech ultrazvukového pohonu autofokusu názorně ukazuje, jak jsou elektrooptické systémy Canon vzájemně propojeny, včetně integrované, digitálně - elektronicky řízené clony (EMD - ElectroMagnetic Diaphragm). A obdobná řešení nabízejí i další renomovaní výrobci fotografické techniky.  

Je to jednoduchý vztah, ovšem - při správném využití je jedním ze základů tvůrčího fotografování. Jde o to, že v obou případech bude obraz správně exponován, ovšem nižší clonové číslo, tedy více rozevřená clona, způsobí, že obraz má menší hloubku ostrosti, části snímku mimo oblast zaostření jsou více rozostřené a ostrý hlavní objekt je na krásném neostrém pozadí působivěji zdůrazněn.

Rychlost závěrky

V některých případech jsme dali označení „rychlost závěrky" do uvozovek. Jde o to, že se jedná o „rychlost závěrky" jen v přeneseném slova smyslu. Přesnější je termín „čas osvitu či expozice". Závěrek je několik typů. Nebudeme-li uvažovat o některých výjimečných či historických typech a ponecháme-li stranou závěrky „elektronické", pak se jedná o lamelové závěrky v zaostřovací rovině se svislým chodem. Nejjednodušší typ se skládá ze dvou kovových lamel (u vysoce výkonných zrcadlovek z kevlaru, nebo jiného speciálního a velice odolného materiálu). Ty jsou umístěny těsně před digitálním snímačem či filmem. Na začátku expozice se první lamela posune a odkryje snímač nebo políčko filmu a o zakrytí na konci expozice se postará druhá lamela. Lamely se pohybují stále stejně rychle, tzv. rychlost závěrky je tedy ve skutečnosti zpoždění mezi pohybem první a druhé lamely. Nastavíme-li „vysokou rychlost závěrky", začne pohyb druhé lamely ještě před dokončením pohybu lamely první.