Oehling akademie - Podzimní Šumava 2014

17. 10. 2014 | Jak probíhal fotografický kurz podzimní Šumava 2014 očima jedné z účastnic kurzu Lucie Rambouskové

Pátek odpoledne 17. října. Penzion Pod Hůreckým Vrchem v Nové Hůrce na trase Gerlova Huť - Skelná. Počasí, člověk by řekl, nic moc - je zataženo a poprchává, tady tomu ale říkají „pravé šumavské". Zatím pár nadšenců s černými přístroji na krku či v batohu, se stativy a pořádnými botami, jak bylo psáno v propozicích, přešlapuje na místě.
Z mlhy se vynořuje menší mužská postava - že by Král Šumavy? Ano, fotografický Král Šumavy Vláďa Hošek a náš průvodce nadcházejícím víkendem v jedné osobě. Přijíždějí další účastníci fotografického workshopu „Podzimní Šumava" a všichni se rychle seznamují a líčí zážitky ze své cesty, sestava se sešla z celé republiky a bude bezvadný kolektiv.

Po seznámení a rychlém ubytování je sraz v restauraci penzionu, máme jet fotografovat západ slunce a ten nepočká. Po pohledu z okna je ale jasné, že dnes žádný západ nebude. Vláďa proto navrhuje jako náhradní program fotografování vody, pro což máme ideální počasí a všichni nadšeně souhlasí. Vydáváme se jen již třemi auty asi 2 km k zaniklé obci Paseka a odtud jen pár set metrů na můstek přes Slatinný potok. Vláďa nás všechny ještě jednou vítá a předává instrukce, kterým směrem se podél potoka pohybovat a jak máme fotografovat. Během chvilky mizí všichni v lese a hledají si své místo na břehu potoka. Vláďa postupně všechny obchází, odpovídá na zvídavé dotazy a radí. Každý vyfotografuje několik záběrů a čas tak rychle uteče, že z lesa vycházíme skoro za tmy. Rychle tedy zpět k autům a hurá do pensionu na zaslouženou večeři.
Po výborné domácí večeři si dáváme ještě lepší pivo a kávu a zůstáváme všichni v restauraci. Vláďa nás seznamuje s programem celého víkendu, vypráví o vzniku fotografie, vysvětluje, jak fotografovat krajinu a na fotografiích názorně ukazuje, jaká je správná kompozice, jakých chyb se vyvarovat a co vše fotograf krajiny pro svou práci vlastně potřebuje.
Po teorii nám pouští prezentaci svých náladových snímků Šumavy, abychom se s fotografovaným „objektem" dobře seznámili, než zítra ráno vyrazíme do terénu. Šumaváci slibují, že ráno bude krásné a tak jdeme, nabiti dojmy, raději spát.

PancířPo šesté hodině ráno máme sraz před penzionem, náš ranní cíl je vrchol Pancíře. Na ještě tmavé obloze září hvězdy a okolo je vše namrzlé. Vypadá to, že východ slunce nás opravdu nemine. Během chvíle stojí všichni ukázněně venku, proto naskáčeme opět jen do několika aut a vyrážíme přes Železnou Rudu a Špičácké sedlo pod vrchol Pancíře. Po krátkých instrukcích se jdeme všichni připravit „na svah". Každý si najde své místo, nachystá stativ a techniku a čekáme. V údolí Křemelné jsou pěkné mlhy, jakmile vyjde slunce, bude to jistě nádhera. Po půl osmé slunce vychází a svými paprsky nasvěcuje cáry mlh pod námi v údolí. Pravá šumavská romantika. Všichni jsou nadšeni a fotografují tolik, že se okolo rozléhá jen pověstné „cvakání". Po osmé hodině je slunce již moc silné a proto vyrážíme zpět na snídani. Kousek od penzionu ale vidíme tak krásnou mlhu prosvícenou sluncem, že zastavujeme, všichni vyskakují z aut a běží tu krásu vyfotografovat. Kolem deváté hodiny se konečně dostáváme na snídani. Všichni jsou hladoví, ale až do této chvíle si to ani neuvědomili. Tak byli zaujati tou šumavskou nádherou.

 

Velký Javor HDRPo vydatné snídani nasedáme do aut a vyrážíme opět směrem do Německa - k Velkému Javorskému jezeru. Jelikož se auty dojede až k jezeru a neměli bychom žádný pohyb, vyrážíme mimo břeh jezera do jezerní stěny, kde fotografujeme přítoky do jezera. Počasí nám přeje, a proto je tentokrát lepší, ukrýt se ve stínu stromů. Voda se na přímém slunci fotografuje špatně. Fotografováním kolem jezera jsme strávili dost času, je proto třeba, abychom se pomalu začali přesunovat na místo západu slunce. Auty dojedeme asi 8 km od penzionu nad Keply a pěšky vyrážíme 2 km na Hadí Vrch. Na tomto úžasném místě na nás kromě výhledů do okolní krajiny čekají staré a samostatně rostoucí buky, které jsou různě pokroucené, duté či na sobě mají památku po blesku, který po nich kdysi sjel. Všichni nadšeně fotografují stromy ze všech možných úhlů, než se přiblíží samotný západ slunce. Slunce pomalu zapadá poblíž vrcholu Velkého Javoru, a jelikož je okolí již celkem tmavé a západ slunce zářivý, zkoušíme fotografovat i do HDR.

 

Velká ŘeznáPo západu slunce se vracíme zpět k autům, již na nás čeká večeře. Někteří fotografové si ale zřejmě nevšimli, že slunce již zapadlo a je tma a někde se zatoulali. Čekání s prázdnými žaludky je nekonečné...Hurá! Po dlouhém čekání jsme všichni a proto vzhůru na večeři.
Z dnešního dne máme všichni spoustu fotografií, na které se ale nebudeme dívat až doma, ale již dnes. Vláďa nás všechny vyzval, aby každý vybral pár fotografií, které zatím vytvořil, a tyto si dnes promítneme. Po večeři jsme se tedy všichni sešli se svými fotoaparáty a notebooky a každý rychle své fotografie prochází, příp. poupravuje a dává Vláďovi. Jakmile byli všichni hotovi, pustili jsme se do toho. Vláďa bral jednoho účastníka po druhém, promítl na plátno jeho fotografie, zeptal se ostatních, jak se jim fotografie líbí, co by udělali jinak a pak sám fotografie zhodnotil. Mnoho fotografií dopadlo velmi dobře, všichni jsou opravdu šikovní a povezou si domů krásné vzpomínky. Celý druhý večer se pak debatovalo, prohlížely fotografie, zkoušely různé úpravy fotografií, prostě fajn společná zábava.

V neděli nás čekal opět nabitý program. Probudili jsme se opět do jasného a mrazivého rána, takže jsme se už všichni těšili, že „ulovíme" další krásný východ slunce. Přes Prášily jsme se vydali asi 12 km do zaniklé obce Velký Bor, odkud je krásný pohled do údolí Křemelné, kde bývají mlhy, stromy jsou zde krásně barevné, a můžeme odtud vidět i hrad Kašperk u Kašperských Hor. Po příjezdu na místo mlha nebyla taková, jako prý bývá, ale nějaké cáry se přeci jen nad údolím vznášely a jakmile vysvitlo slunce a zasvítilo do podzimem vybarvených bříz, byla to nádhera. Jakmile se mlha rozplynula, vydali jsme se zpět na snídani. Po snídani nás čekal další kus Šumavy - řeka Velká Řezná v Německu.

 

Auty jsme přes Železnou Rudu dojeli do Regenhütte a odtud se vydali pěšky proti proudu řeky. Řeka je opravdu nádherná, z jedné strany olemovaná smrky a z druhé buky, které již měly svou podzimní zlatou barvu a kameny v řece byly posety listy, jako kdyby byly všude rozsypány zlaťáky. Někteří fotografové zde dokonce viděli prolétnout ledňáčka!
Jakmile jsme byli opět pohromadě a měli nafotografováno, vyrazilo se zpět směr penzion Pod Hůreckým Vrchem. Všichni jsme se sešli v restauraci a dali si opět výborný oběd. Zdejší strava je opravdu domácí a přístup majitelů také, takže se cítíte jako doma. Po obědě ještě zbyla chvíle na kávu a pomalé loučení. Proběhla výměna kontaktů a zhodnocení celého víkendu. Všichni byli naprosto spokojeni, odváželi si spoustu krásných fotografií, poznali stejné nadšence, jako jsou oni sami a také trochu pronikli do tajů Šumavy.

Společná

Související obrázky

_MGZ Pancíře 5625 Křemelná z Velkého Boru 5794 Křemelní od Velkého Boru 5792 Svítání z Pancíře 5620_1_2_tonemapped Svítání z Pancíře 5638 Velká Řezná 5817 Velká Řezná 5825 Velký Javor z Hadího vrchu 5727_8_9_tonemapped (3)

Komentáře

Buďte první kdo vloží komentář k tomuto produktu

Napište komentář




Košík: (0)

Váš košík je prázdný

Přihlásit se



Zaslat zapomenuté heslo

Pokud nemáte účet,
zaregistrujte se zde

Registrovat